Tři čtvrtiny psavce

Znáte fenomén třetí čtvrtiny? V poslední době se o něm mluví zejména v souvislosti s únavou a znechucením, jimž čelíme kvůli dlouhé izolaci a protikoronavirovým omezením. Zmíněný fenomén se ale projevuje nejen tam. Narazit na něj můžeme při čemkoliv, co vyžaduje dlouhodobé úsilí a nese s sebou zvýšenou psychickou zátěž.

Proč je třetí čtvrtina náročná? Je to fáze, kdy už jsme za polovinou, počáteční energie dávno opadla, začíná se projevovat únava, ale cílová čára se zdá ještě příliš daleko, někdy dokonce v nedohlednu. To přináší pocity frustrace, ztráty motivace a chuť to vzdát. Manžel říká, že u maratonu tato krize přichází kolem třicátého kilometru. A při psaní a vydávání knihy se může objevit i několikrát.

Psavec stejně jako jiní umělci může čelit různým krizím a blokům, a i jemu ve třetí čtvrtině nezřídka dochází dech, zvláště pokud je rukopis rozepsaný velmi dlouho. Období zamilovanosti do příběhu už je často dávno za ním, stránky naskakují pomalu a zpoza všech rohů na něj vykukují nové náměty, koketně pomrkávají a všechny vypadají o tolik atraktivněji než ten, na němž právě pracuje. Je velmi jednoduché stávající text odložit a sáhnout po novém - a začít běhat v kruhu, protože tato situace se ráda opakuje. Naopak dotáhnout knihu do konce se může zdát jako nadlidský výkon. Cílová čára, tedy dopsání poslední stránky, je přece ještě tak daleko. Kde je to původní nadšení, s nímž se do příběhu pustil?

Jenže i pokud odolá a dotáhne text do konce, zjistí, že za cílovou čárou vlastně čeká jen pokračování závodu. Nastává kolečko oprav a ladění. A když je všechno vyladěno, obetováno, proškrtáno a přepsáno, závodní dráha se opět prodlouží - psavec se pouští do části dráhy zvané "hon na smlouvu". Často tráví měsíce obesíláním a čekáním a opětovným obesíláním a zase dalším čekáním. Je tohle ta poslední třetí čtvrtina? Cílem je přece podepsat smlouvu s nakladatelstvím, nebo ne?

Ovšem pokud se zadaří, tím to opět nekončí. Přicházejí další opravy, další ladění, nacházení kompromisů a dohod. Už tedy končíme? No, v podstatě ano. Když už je konečně hotovo, psavec vstupuje do té skutečně poslední třetí čtvrtiny - čekání, než kniha vyjde. Tady už nemusí nic dělat jen čeká. A čeká. Až do okamžiku, kdy je konečně kniha venku a jeho útrapy jsou u konce.

Ehm, jsou u konce? Opravdu to končí vydáním knihy? No, samozřejmě, že ne. Tím to vlastně všechno teprve začíná.

Psavec nejspíš musí trpět určitou formou masochismu, protože nejenže tohle všechno přetrpí dobrovolně, ale dokonce i opakovaně. A ještě z toho má většinu času potěšení. Ale nakonec podobnou poruchou jsou zřejmě stiženi i ti maratonští běžci. Psavec je zkrátka živočišný druh, který musí být od přírody nadán značnou dávkou vytrvalosti, chce-li přežít všechny své třetí čtvrtiny. A stejně jako běžec si i on musí čas od času ve chvíli krize položit otázku, proč to vlastně dělá - proč se takhle trápí, když může trávit čas něčím mnohem jednodušším? Stojí mu to za to? A pak si představí sebe sama na cílové čáře, ať už jí představuje cokoliv, a s úsměvem odpovídá: ano, stojí.